Filip Landa: Sad smíření – Památník vězňům Richard
09. 09. 2012
| autor: Filip Landa
ateliér prof. Ing. arch. Zdeňka Fránka a Ing. arch. Radka Suchánka, Ph.D. | zimní semestr 2011/2012
Diplomová práce byla zpracována jako vlastní zadání na Fakultě umění a architektury TU v Liberci.
Kam je projekt situován
50°32'23.684"N, 14°5'52.209"E
Autorská zpráva
Paměť je otroctví, neexistující paměť je smrt zaživa. (Matěj Páral)
Na rozdíl od nedalekého Terezína málokdo tuší dějinný význam Litoměřic v kontextu 2. světové války. Koncept vychází z využití podzemních prostorových struktur továrny. Současně s podzemím je rozvíjen i koncept nové krajiny. Oba tyto nosiče jsou spolu svázány funkčně, prostorově i symbolicky. Dualita mezi prostorem a jeho mentálním nábojem tvoří hlavní scénografii projektu. Každý prvek organizace krajiny včetně vody má symbolický význam a hodnotu.
Je využito kontrastu mezi organickými formami podzemního labyrintu a geometrizujícím rastrem ovocného sadu, mezi betonovými torzy staveb na povrchu a jemností přírody. Na první pohled protikladné prvky jako: přesně definováno / zdánlivě nevyřešeno (ve skutečnosti úmyslně ponecháno vlastní interpretaci), introvertní/extrovertní, tvoří úmyslné kontrasty. Vzájemná neutralizace těchto napětí vytváří komplexní celek, smiřující se s krajinou, do níž je injektován. Zbytky původních staveb (např. ventilační šachty, nádrže na užitkovou vodu, filtrační stanice) jsou obnaženy a reinterpretovány do nových souvislostí. Poznatky z filozofie, sociologie či psychologie zde byly konkretizovány do architektonické formy. Uzdravení traumatické paměti je symbolizováno rituálním jednáním návštěvníků, kteří budou sami sázet stromy do ovocného sadu. Zážitek svobody pohybu podněcuje vědomí dějinných souvislostí, paradox oproti nesvobodě, kdy byla tato lokalita obehnána ostnatým drátem bez možnosti úniku. Krajina se bude velmi pozvolna proměňovat a obnovovat. Její potenciál bude zvýrazněn, monumentalita nepřístupných podzemních prostor bude vymezena na povrchu.
Území sestává ze tří mírně odlišných mikroklimatických systémů: areál původního krematoria, plocha určená pro nový sad a vápencový vrch Bídnice. Všechna tři mikroklimata budou protnuta přímočarou spojnicí vstupu do podzemí s krematoriem. Směrem k městu je tato osa vizuálně upnuta na dominantu komína krematoria a postupně zaříznuta do terénu. Funkčně projekt využívá klimatických a topografických podmínek. Nejde o didaktickou turistickou atrakci. Jde o vlastní intenci návštěvníka - poutníka, který bude dané souvislosti sám objevovat. Jde o obnovení a uzdravení ztracené paměti. Zahrada Čech se proměňuje v Sad smíření.
Projekt získal cenu rektora Technické univerzity v Liberci. Za důležité informace vděčím webu http://richard-1.com
Více o projektu je na www.filiplanda.cz