V Litoměřicích proběhla veřejná ideová urbanisticko-architektonická soutěž Revitalizace území bývalých kasáren Armády ČR v rámci projektu o Cenu Petra Parléře 2014. Porota ve složení Ing. arch. Milan Košař (předseda), doc. Ing. arch. Jan Mužík, prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD., Ing. Petr Velička a Mgr. Karel Krejza rozhodla o vítězi a nasměrovala tak budoucí rozvoj této významné městské lokality o rozloze 27 hektarů.

Musím předeslat, že jsem jedním z účastníků soutěže. Právem lze tedy debatovat o mé zaujatosti, ale aspoň mohu k tématu něco říct na základě dobré znalosti území i soutěžního zadání. Samotný fakt, že náš návrh v soutěži neuspěl, není důvodem k sepsání tohoto textu. Neúspěšných soutěží mám za sebou více, nikdy jsem si nenárokoval právo na vítězství a ani teď netrvám na tom, že by zrovna náš návrh měl být adeptem na některou z odměn; už jen proto, že jsem si vědom nedokonalosti narychlo "spíchnutého" konceptu a jeho nedotaženosti v detailech (i když - samozřejmě - bez ambice po uplatnění bych do soutěže stojící nemalé časové a finanční prostředky nikdy nešel). K napsání tohoto textu mne však vede něco zcela jiného: zděšení z toho, jaká příležitost byla v Litoměřicích promarněna. Protože mám svoje město rád, nemůžu k tomu mlčet. Jestliže bylo cílem urbanistické soutěže vytvořit protipól k Miřejovické stráni a konečně začít stavět smysluplné město, pak se to vůbec nepovedlo.

Na základě složení poroty jsem neočekával žádné zázraky (a tím pádem v souběhu více soutěží v rámci Ceny Petra Parléře ani kvalitní účast ), avšak výsledek předčil všechna má očekávání (jaký rozdíl např. oproti soutěži do Orlové!). Jsem skutečně zděšen tím, kam spěje urbanistický rozvoj města. Téměř jako by bylo účelem soutěže vybrat nejhorší možné řešení, alespoň co se týče prvních dvou míst. Přestože v soutěžním poli nebylo moc z čeho vybírat, domnívám se, že by rozhodování poroty mělo vypadat zcela jinak. Vždyť její rozhodnutí může ovlivnit celé město na další desítky až stovky let dopředu.

Prvnímu, a zejména druhému oceněnému návrhu (k nahlédnutí např. ZDE) lze vytknout následující nedostatky, které budou mít degradující dopad na rozvoj města a jeho obrazu:

• Roztroušená zástavba sídlištního typu.

Jedná se o přežilou modernistickou doktrínu, poplatnou centrálnímu plánování a jiné struktuře vlastnických vztahů. Oba návrhy nevytváří tradiční ulice s parterem ani náměstí. Snaha o jakousi síť veřejných prostranství naráží na limity zvoleného celkového konceptu a nepochopení genia loci.

• Zmatečná síť cest, které nikam nevedou.

Jako bonus oba návrhy vytvářejí tzv. „obytná hnízda“ - rozuměj slepé ulice, které nikam nevedou a jsou naprostým zvěrstvem páchaným na prostupnosti území. Jedná se také o přežilý koncept z postmoderních 90. let, v Americe či západní Evropě dokonce z let o mnoho dřívějších.

• Neefektivní a nákladná infrastruktura.

Vyplývá z typologie navrhované zástavby, nerespektování původního trasování cest a nelogičnosti cest nových. O tom, jak neekonomická je např. údržba předimenzovaných veřejných ploch a zeleně na stávajících sídlištích netřeba polemizovat.

• Diktát dopravního inženýrství.

Oba návrhy jdou proti udržitelnému urbanismu a počítají s dalším rozvojem automobilové dopravy. Není se co divit, protože oba návrhy také počítají s městem, které nebude mít krátké vzdálenosti a nebude přívětivé pro pěší. Místo náměstí, parku či pěšího bulváru dva kruhové objezdy nebo křížení parkovišť.

• Chabá návaznost na městské centrum.

Ačkoliv se porota vyjadřuje v jiném smyslu, struktura navrhované zástavby popírá historický obraz města jak proporcemi, tak svým uspořádáním.

• Nulový respekt k původním historickým vrstvám.

Zbourání budovy bývalého velitelství v jednom návrhu a zbourání hodnotných objektů jízdáren, které by jistě našly své využití, v druhém návrhu, považuji za barbarství, stejně jako minimální respekt ke stávajícímu trasování cest a infrastruktury. V zadání byl přitom kladen důraz na zachování těchto objektů.

• „Školácké“ samoúčelné analýzy bez relevantního vztahu k vlastnímu návrhu.

Stejně školácky působí textová část, která je prakticky o ničem a sama sobě si v řadě tvrzení odporuje (jaký rozdíl např. oproti textové části návrhu na 3. místě!!! ... Může mi někdo říct, co znamenají např. tyto věty? - "samotnému návrhu předchází analýza celého města, návaznosti okolí a rozbor konkrétního území bývalých kasáren. Podkladem se tak stává jakýsi obraz města a obraz území, v povaze zredukováním do jednoduché a jasné skupiny informaci důležitých pro utváření návrhu. Do popředí se tak dostává směrování cest i místa pro centra").
Analýzy města prováděné jen proto, aby se zaplnil prostor na plachtě, mne vždycky rozčilovaly. A propós: na základě celoměstské analýzy si mohli autoři ověřit, že např. stavba nového kostela v Litoměřicích je naprostá utopie (k čemu by byl, když věřících ubývá, není zde dostatečná kapacita kněží a už dnes je řada kostelů v centru nevyužita? Kdo to bude financovat? Nebylo by např. lepší investovat peníze do rekonstrukce kostela sv. Ludmily?). V ateliéru na fakultě architektury bych zvažoval, zda studenta nenechat opakovat ročník. Kam ale dala oči „odborná“ porota při umístění dvou "školních" projektů ze stavební fakulty na první dvě místa, to mi hlava nebere.

Naprosto nepochopitelné jsou komentáře poroty k jednotlivým návrhům. Tak např. k oceněnému návrhu na 2. místě se lze dočíst:

„Výrazná severojižní hlavní dopravní osa však postrádá poněkud větší akcentaci parteru v jejím křížení s příčnou osou. Nelogické je také ukončení příčné osy ve směru západ-východ objektem tribuny. Problematická je ztráta urbanistické stopy, jádra původních kasáren a nahrazení hodnotných a rekonstruovatelných objektů novými hmotami.“

Porota tedy nejdříve vytkne naprosto fatální urbanistické chyby a pak udělí 2. místo. Zatímco projekty, které se se zmíněnými nedostatky vyrovnaly, vyřadí hned v prvním kole hodnocení, ačkoliv je posléze v komentáři pochválí.

Ve zdůvodnění rozhodnutí poroty lze najít více nepochopitelných floskulí. V komentáři na náš návrh porota zmiňuje, že vůbec není řešena doprava v klidu. K čemu je pak na odevzdaném panelu povinný výkres dopravního schématu včetně vyznačení parkovacích stání a parkovacího domu? A o kolik více řeší parkování oceněné návrhy, které ani nepočítají s řešením absurdních bloků stávajících garáží? Dále porota vůbec nepochopila roli vyznačených cest, z čehož evidentně vyplývá, že u dopravního výkresu zcela přehlédla legendu s vysvětlivkami. A v tomto duchu by se dalo pokračovat.

Z dalších nepravdivých tvrzení lze usoudit, že buď došlo k záměně hodnocených návrhů, anebo je porota vůbec nestudovala a textovou část snad ani nečetla. Na diletantskou práci poroty ukazuje i to, že byla schopna v soutěžním zadání odsouhlasit takové měřítko výkresů, které nebylo možné ani po výrazné redukci umístit na předepsaný formát panelů.

V soutěžním protokolu je zaznamenáno, že zasedání poroty začalo v 11:30 a záhy ve 13:00, kdy všichni odcházeli na oběd, už bylo rozhodnuto o třech oceněných návrzích! Domnívám se, že je naprosto skandální vyhradit si na prostudování 14 urbanistických studií hodinu a půl a během této chvíle rozhodnout o osudu města na další desetiletí až staletí (jen přečíst tři strany textu formátu A4 dle mého názoru zabere 5 minut, na prozkoumání panelů tak zbývají necelé 2 minuty?). Když už nic jiného, je to totální neúcta k soutěžícím, kterým práce na návrzích zabrala třeba i několik měsíců času. Nabízí se dokonce spekulace o předpojatosti některých porotců, kteří věděli předem, koho vyberou.

Marnost nad marnost, Litoměřice zřejmě promarnily jedinečnou příležitost vybudovat smysluplnou obytnou čtvrť integrovanou do své přirozené struktury. K samotné územní studii však bude stejně ještě trnitá cesta (zejm. kvůli komplikovaným vlastnickým vztahům), a tak se nechme překvapit, jaký osud čtvrť pod Radobýlem nakonec potká.

I přes tento kritický text si stále myslím, že architektonická soutěž je nejlepším způsobem výběru architekta a nebýt jí, na území kasáren vznikne možná ještě něco hrůzostrašnějšího. Vypisovatelé soutěží by však neměli být tak laxní jako v případě města Litoměřic a měli by si také být vědomi, koho zvou do poroty. Toto rozhodnutí obvykle zásadně ovlivní i účast prestižních ateliérů. Nezodpovědní porotci uvízlí ve zpátečnickém myšlení deformovaném socialistickým plánováním, ignorující urbanistické tendence ve vyspělých zemích a promítající své subjektivní vize do výsledků ideové soutěže, nemají u tak zásadních rozhodnutí co dělat.