Přinášíme rozhovor s docentem Janem Mužíkem, který už od roku 1992 spolupracuje s městem Litoměřice jako městský architekt.

Začněme standardní otázkou na úvod: jak jste se dostal k funkci městského architekta Litoměřic?

Na počátku roku 1992 se vedení města rozhodlo změnit priority v jeho dosavadním rozvoji. Tedy zvýšit důraz na regeneraci a přestavbu vnitřních částí města oproti jeho růstu na doposud volných nezastavěných plochách. Tehdejší starosta města Ing. Zdeněk Rosol, vedoucí odboru územního rozvoje Ing. Jiří Hrdlička a Ing. Jan Nejtek, vedoucí stavebního úřadu, se obrátili na Ústav urbanismu Fakulty architektury ČVUT v Praze s žádostí o vypracování Urbanisticko-architektonické studie regenerace a přestavby historického jádra města. Studii zpracoval kolektiv v tomto složení: doc. Ing. arch. Svatopluk Voděra, CSc, doc. Ing. Jaroslav Horký, CSc, Ing. arch. Ivan Kaplan, Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc a já. Studie byla zpracována po etapách – analýza území, stanovení hodnot a nedostatků, koncept návrhu a jeho projednání, vypracování výsledného návrhu, jeho veřejné projednání a prezentace. Dokončena a městem přijata byla koncem roku 1992. Zastupitelstvo následně rozhodlo o jejím postupném naplňování a zapracování do územního plánu města. V souvislosti s tím mi byla nabídnuta role nezávislého koordinátora jednotlivých rozvojových akcí a konzultanta připravovaných realizačních projektů. Tato moje externí činnost se postupně rozšiřovala dle potřeb města, investorů, projektantů jednotlivých akcí i obyvatel města.

Jak hodnotíte stav Litoměřické architektury či rozvoje města během Vašeho dvacetiletého působení?

Ano, je to již dvacet let, co se tomuto krásnému městu věnuji a do Litoměřic pravidelně dojíždím na konzultace, zejména na jednání komise územního rozvoje. Hodnotit realizované proměny by měli především obyvatelé města. Sám mám radost z těch, které pokládám za komplexně řešené a povedené. Těch je snad většina. Pak jsou ty, co zůstaly nedokončené, ale mohou být snadno dotaženy. Hrozí zde pouze to, že si na momentální průměrný stav všichni zvyknou a tlak na dokončení těchto proměn bude slabý. Mohl bych také uvést příklady staveb, které jsou z urbanistického hlediska kvalitní, ale vlastní architektonický výraz bych sám volil jiný.

Co konkrétně se podle Vás urbanisticky povedlo?

Mezi urbanisticky úspěšné proměny řadím většinu veřejných prostorů v historickém jádru, bulváru Na Valech, parkánů, Kostelního a Kapucínského náměstí. Velkým přínosem je založení nového parku Václava Havla, který je už dnes velice navštěvovaným veřejným prostorem. Pozitivní je také proměna Střeleckého ostrova. Proměna dalších veřejných prostorů je projekčně připravena. Jedná se například o úpravu autobusového nádraží a prostoru před nádražím ČD Litoměřice – město.

A co se naopak nepovedlo?

Těch ne zrovna šťastných zásahů snad není víc. Samotného mě hodně trápí poničení sportovního areálu Na Kocandě, kterému se přes veškeré úsilí odbornými argumenty nepodařilo zabránit. Areál musí dále čekat na novou příležitost. Alarmující ale je, že takováto chybná rozhodnutí mohou blokovat pozitivní změny jejich okolí. Na chybná řešení nelze navazovat.

Které další lokality v Litoměřicích vidíte jako problematické?

Urbanisticky problémových lokalit je ve městě stále ještě celá řada. Patrně tomu tak bude vždy. V těchto lokalitách je také skryt značný rozvojový potenciál. K těm, kterým již řadu let věnuji urbanistickou pozornost, patří například území po obou stranách Žernosecké ulice od nového Cháberova mostu až po Kalich arénu, na opačné straně města pak okolí nemocnice, uprostřed města stále zanedbanější plocha ČD Litoměřice – horní nádraží a na levém břehu řeky Labe pak prostory nábřeží a lokálního centra Želetice. V historickém jádru města to jsou prostory Tyršova náměstí, severní předmostí Tyršova mostu, nábřeží mezi Střeleckým a Písečným ostrovem, Vojtěšské a Mariánské náměstí, ulice Velká Krajská a Kapucínská. Stavebně dokončen není ani městský bulvár – ulice Na Valech.

Mají Litoměřice ještě nějaký růstový potenciál?

Růstový potenciál města – tedy jeho rozvoj na doposud volných plochách je téměř vyčerpán. Směrem na Miřejovice se volné plochy blíží naplnění. K dispozici zůstává drobnější soubor „Bílé stráně“ a prostor za nemocnicí, který ale není velký. V těsné blízkosti nemocnice jsou katastrální hranice obce Žitenice. Budoucí urbanistické uspořádání těchto rozvojových lokalit je průběžně ověřováno územními studiemi. Na hledání optimálního řešení se podílí také budoucí odborníci – architekti formou semestrálních a diplomových prací. V orgánech města tak krystalizuje představa o skutečném potenciálu těchto území a vize o jejich budoucím možném podílu na dotváření organismu města a jeho obrazu.

Jsou Litoměřice něčím specifické oproti jiným městům? Je náročné plánovat rozvoj města, které v sobě obsahuje památkovou rezervaci?

Jako převážná většina českých měst, tak i Litoměřice mají své jedinečné charakteristické rysy. Ty litoměřické vychází hlavně z přírodních a krajinných podmínek. Město, především jeho celkový obraz, ale i uspořádání jeho organismu, vyváženě ovlivňují výrazné svahy Českého středohoří a rovinatá krajina Polabí. Urbanistickým symbolem je pak spojení dvou krajinných typů, jedná se o kompoziční osu města – nábřeží Labe, Mírové náměstí, Mostka s vyhlídkovou věží. Tato převážně pěší osa je jednou z nesporných urbanistických hodnot města. K těm dalším patří soustava různorodých veřejných prostorů v historickém jádru města – městské památkové rezervaci. Na utváření těchto prostorů se pak podílí značné množství architektonických objektů a dominant. Vše tak vytváří pestrý a přitažlivý celek. K postupné regeneraci centra je proto potřeba přistupovat velmi citlivě, vnímat jeho kulturní hodnoty stejně jako měnící se potřeby jeho obyvatel a návštěvníků. Jsem přesvědčen, že stávající architektonické i urbanistické hodnoty je třeba nejen chránit, ale také rozšiřovat a jejich vliv na charakter a kvalitu prostředí umocňovat.

V současné době se objevují názory, že územně-plánovací praxe je zastaralá, že se jedná o direktivní řízení společnosti, které je v dnešní neoliberální době nepoužitelné. Pro Prahu vzniká metropolitní plán, objevují se nové metodiky zpracovaní územního plánu. Jak podobné snahy vnímáte vy jako urbanista a pedagog stavební fakulty ČVUT?

Na otázku týkající se stavu územně plánovací praxe v současnosti nenalézám jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Situace v ČR je podle mne velmi rozdílná. Tam, kde je kvalitní pořizovatel, bývá i kvalitní zpracovatel, a to obyčejně vyústí v kvalitní územní plán. Slovo plán je poněkud nepřesné, neboť ve skutečnosti se jedná o dokument obsahující urbanistickou koncepci rozvoje města, tedy dohodu o jeho budoucím uspořádání. Takový dokument obsahuje množství informací a pravidel, které usnadňují řešení dílčích úkolů. Ti, kteří se těmito pravidly řídí, by měli mít jistotu, že přispívají k výsledné kvalitě města a jeho části. Těmto subjektům pak územní plán musí poskytovat záruku, že jejich investice nebude znehodnocena. Ti, kterým informace o celku (městě) nic neříkají a dohodnutá pravidla jim nevyhovují, obyčejně pokládají územní plán za direktivní a bránící svobodnému (neodbornému) zásahu do organismu města.

K tendencím, které se rodí v Praze, je předčasné se vyjadřovat. Za novými pojmy zatím není potřebný obsah. Hlavní město ČR nemá v posledním období nezávislý odborný útvar, který by spravoval jeho organismus a rozvíjel jeho obraz. Je to v Evropě výjimka a neuvěřitelná ostuda.

Jak je na tom současný územní plán Litoměřic?

Územní plán Litoměřic pokládám za kvalitní dokument a s jeho naplňováním zatím nejsou vážnější problémy. Věřím, že ho ani v budoucnu nebudou poškozovat dílčí, neodborně pořizované i zpracované změny.

Vidíte nějaká potenciální úskalí v budoucím rozvoji města?

Rozvoj města je stálý proces, spočívající v přizpůsobování prostředí měnícím se potřebám lidí. Na jeho výsledcích se podílí řada odborníků a o jeho cílech a jednotlivých krocích rozhoduje řada politiků. Městský architekt si musí odborně i lidsky rozumět s řadou spolupracovníků, zejména zaměstnanců městského úřadu – vedoucími a ostatními pracovníky jednotlivých odborů včetně stavebního úřadu. V Litoměřicích tato spolupráce funguje dodnes příkladně. Tato činnost byla až na drobné výjimky respektována volenými orgány a představiteli města. Jisté nebezpečí vidím v oslabování vlivu odborné týmové spolupráce, týkající se budoucí podoby města. Jsem přesvědčen, že Litoměřicím toto nebezpečí nehrozí. Formuje se zde skupina mladých architektů, kterým jistě nadále půjde o rozvíjení urbanistických i architektonických hodnot. O tom svědčí váš projekt Litoměřice-Leitmeritz.net.

Jaký vidíte smysl a poslaní v roli hlavního architekta města?

Městský architekt může ovlivnit budoucí tvář – obraz a organismus města. Podílí se na utváření charakteristického, pestrého a příjemného prostředí pro život obyvatel a pobyt návštěvníků. Podílí se na formulaci zadání územně plánovacích podkladů a dokumentace. Sleduje jejich postupné naplňování. Poskytuje informace o urbanistické struktuře města, potenciálu jednotlivých částí a regulativech obsažených v ÚPD. Poskytuje konzultace projektantům a investorům při přípravě a zpracovávání projektové dokumentace. Navrhuje řešení aktuálních otázek rozvoje města, jeho jednotlivých částí a úprav veřejných prostorů, případně zpracovává alternativní řešení připravovaných záměrů. Je odborným poradcem orgánů vedení města – Rady a Zastupitelstva. Připravuje vyjádření k připravovaným akcím a projektům jednotlivých investorů z hlediska jejich souladu s ÚPD a hledisek urbanistických a architektonických a to včetně doporučení pro Stavební úřad.

Městský architekt by měl tedy být ztělesněním rozvoje koncepce „svého“ města. Je tomu tak?

Každé z českých měst si zaslouží, aby se mu architekt dlouhodobě věnoval, identifikoval, udržoval a rozvíjel jeho urbanistické i architektonické hodnoty, místní specifika, tradice a zvyklosti.

Čím je pro Vás osobně architektura, co znamená ve Vašem životě?

Vyrůstal jsem v rodině architekta, vystudoval jsem tento obor a to mě patrně přivedlo k hledání vztahu architektury a urbanismu. Porozumění vztahům krajiny a lidských sídel, organismu měst a jejich obrazu mi přináší dostatek práce i radosti z její prospěšnosti.

Děkujeme za rozhovor.