Litoměřice jsou známy hlavně jako důležité město na Labi, které proslulo církevními a právními institucemi, vinařstvím a zahradnictvím. Ale byl zde i významný kožedělný průmysl, koželužny se nacházely i v přilehlých Žalhosticích a Želeticích ležících na druhém břehu Labe. Mezi jejich majitele, kteří příslušeli k podnikatelské elitě, patřil i Friedrich Neuburg.

Majitel koželužny Friedrich Neuburg si nechal ve 20. letech 20. století postavit honosnou rezidenci na jižním svahu pod Mostnou horou, na které byla zbudována roku 1910 rozhledna s restaurací. Kolem cesty vedoucí k hoře vznikala již od roku 1902 vilová čtvrť, urbanisticky navazující na rozrůstající se Litoměřice a prakticky oddělená jen železniční tratí a horním nádražím.

Anglický dům v německém hávu

Vilu navrhl významný německý architekt Hermann Muthesius a je pravděpodobně jeho jedinou realizací na našem území. Muthesius byl silně ovlivněn britským prostředím a snažil se aplikovat zásady anglického stavitelství na středoevropskou architekturu. Jeho největší přínos spočíval v propagaci zahradních měst a návrzích rodinných domů v duchu anglického prostorového myšlení.

Dům v Litoměřicích má fasády kombinující hrubou omítku s kamenným pískovcovým obkladem. V dobovém kontextu, kdy nastupovala avantgardní architektura, tedy působí poměrně konzervativně, ale interiéry se zachovaným obložením působí až modernisticky čistě. Jsou zde čtyři podlaží na půdorysu obráceného L, přičemž platí, že v delším křídle byly reprezentativní a obytné místnosti a v kratším křídle obslužné prostory. V suterénu, de facto sníženém přízemí, bylo umístěno technické zázemí, kotelny, sklady apod. Též je zde však malá vstupní hala, obložená kamenem, s krbem a schodištěm, vedoucím do pater. V dalším podlaží, ve vztahu k zahradní terase skutečném přízemí, jsou směrem k jihu, tedy k Litoměřicím, tři hlavní reprezentativní místnosti.

Původně je všechny propojovala enfiláda, k levé navíc přiléhá prosklená zimní zahrada. V severní části delšího křídla je hala s půlkulatým arkýřem, na niž navazuje schodiště. To je mezi suterénem a přízemím kamenné a výše dřevěné. V dalším podlaží byly umístěny převážně obytné pokoje, z nichž tři mají přístup na balkon a jeden na terasu nad zimní zahradou. Původně malé podkroví, dnes využito v celé ploše, je osvětleno vikýřem. Nejen z něj, ale i z místností pod ním se otevírá excelentní výhled na historický střed Litoměřic.

Malé zahradní město

V zahradě o rozloze 1,7 ha je promyšleně umístěno několik dalších objektů. Vlevo od vily se nachází dvoupodlažní zahradnický domek s fasádou opět kombinující drsné omítky a kámen. Vpravo níže pod vilou stojí elegantní zaoblený altán. Přímo v ose hlavní budovy je bazén. Zadní část pozemku, směřující k Mostné hoře, je užívána jako užitková zahrada. Dům byl již za okupace zabaven a sloužil německé státní policii. Po válce zde sídlila politická škola OV KSČ a poté zde byla umístěna svobodárna pro ubytování vojáků z povolání. Od roku 1958 je ve vile dětský domov. Rekonstrukce (1987) naštěstí kvalitu exteriérů i interiérů příliš nenarušila. Za fakt, že je ve vile zachováno mnoho původních detailů, vděčíme i současnému vedení domova, které se podílí na udržování autenticity domu.

Psáno pro časopis Dům a zahrada