Kostel sv. Václava

Autor:

Octavio (Oktavián) Broggio

Účel stavby:

Sakrální stavba

Výstavba:

1714 - 1716

Sloh:

baroko

O stavbě

Na místě středověké stavby poničené během třicetileté války dalo město postavit v letech 1714 až 1716 kostel nový na poděkování za odvrácení morové epidemie r. 1713. O tom svědčí i nápis nad vchodem do kostela: Dispellit contagia votum (Slib zahání zlo). Po morové vlně v 17. století dalo město slib, že pokud ho Bůh ochrání od další vlny, postaví nový kostel, což následně skutečně splnilo.
Prameny dokládají r. 1714 vyměření základů polírem dle plánu O. Broggia. Dne 28. 9. 1714 byl uložen základní kámen, bohoslužby v dokončeném kostele zahájeny 1716 svatováclavskou mší. Mimo architekta jsou doloženi políři Adam Václav Otčenášek (1714) a Vojtěch Kysling. Kameníkem byl Ondřej Krause, sochař Fr. Tollinger (dol. 1715), štukatér Rochus Bolla (1715 – 1716), malíř a pozlacovač Fr. Meissner, tesař Ant. Kühnel, truhlář Jiří Walter.
Jedná se o drobnou centrální stavbu s typickým kulisovitým štítovým průčelím a s nakoso postavenými pilastry. Základní jednotku tvoří půdorysný čtverec se zaoblenými rohy, pendentivy vynášejí tambur s kupolí. Skládá se z polygonálního trojbokého presbytáře a obdélné předsíně, jež jsou sklenuty valenými klenbami se styčnými lucernami. Mezi ně je vložen ústřední prostor uzavřený kupolí s mělkými výklenky bočních kaplí, které zvnějšku tvoří příznačnou dynamickou křivku, rytmizovanou ještě vysokým řádem svazkových pilastrů. Ve směru příčném jsou k dominantní jednotce připojeny segmentové výdutě. Vnitřní i vnější stěny kaple jsou členěny vysokým řádem pilastrů s iónskými hlavicemi, doplněnými bohatou štukovou dekorací. Okna jsou obdélná a ukončená segmentem, některé šambrány sledují pouze jejich tvar, jiné tvoří svým profilem kazulové rámy.
Rámování oken poukazuje směrem ke Canevallovi, ojedinělý je určitý vztah k tvorbě Santiniho (přechod pilastrů do segmentových výdutí – viz. Mariánská Týnice). Chrám je ohlasem tvorby Kryštofa Dientzenhofera, lze také vypozorovat paralely k rané tvorbě Kiliána Ignáce Dientzenhofera (zejm. kostel v Nicově). Zajímavé je srovnání této vrcholně barokní stavby Octavia Broggia s raně barokní kaplí Jana Křtitele jeho otce Gulia. Kostel sv. Václava je považován za Octaviovo vrcholné dílo a jednu z nepozoruhodnějších staveb 1. čtvrtiny 18. století na našem území.
Po roce 1927 proběhla rekonstrukce budovy, z níž byl vytvořen památník obětem 1. světové války. Rekonstrukci předcházela anonymní soutěž na umělecké ztvárnění památníku. V archivu města Litoměřic se dochovalo několik projektů. Vítězný návrh byl poté zrealizován. Od r. 1945 má kostel zdarma v užívání pravoslavná církev. Byzantský ritus si tak vyžádal další úpravy interiéru včetně zbudování ikonostasu. V letech 1992-1993 proběhla generální rekonstrukce chrámu, při níž byla budova odizolována od vlhkosti a byla provedena obnova fasády. Uvnitř chrámu došlo k výměně většiny dřevěných součástí.

Možné předobrazy

Portikus kostela sv. Voršily v Praze, M. A. Canevalle (1699)
Portikus chrámu Nanebevzetí P. Marie v Oseku, O. Broggio (1712)

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Literatura

Kotyza, Smetana, Tomas a kol: Dějiny města Litoměřic, Město Litoměřice 1997
Herout, Jaroslav: Staletí kolem nás, Panorama, Praha 1981

Odkazy

Pravoslavná církevní obec v Litoměřicích:
www.pravoslavi-litomerice.cz

Výskyty v jiných databázích

hrady cz:
www.hrady.cz

Turistika cz:
www.turistika.cz

Kostelycz:
www.kostelycz.cz

Sakrální památky Ústeckého kraje:
www.sakralnipamatky.cz

Atlas Česka:
www.atlasceska.cz

Noc kostelů:
www.nockostelu.cz